13/ Jan Chramosta

(Narozen 1984), Režisér, scenárista,zakladatel tvůrčí skupiny „Popojedem!“, Režisér netradičních nebo příběhových videoklipů, krátkých filmů, TV reklam  a nekomerčních spotů, virálních videí, autor a režisér divadelního představení Šoky

K čemu máte talent od přírody?
Vidět svět jako místo, kde je možné žít po svém v harmonii s ostatními a také vmísit do odpovědí skrytou výzvu ke shlédnutí mojí tvorby, kterou jednoduše najdete na internetu.

Jaká vaše vlastnost se vám vždy v životě vyplatila?
Trpělivost. Cílevědomost. (O tom je můj krátký film „Ahoj Coco“)

Jste spíš sólista, nebo týmový hráč?
Jsem obojí. Nebojím se převzít odpovědnost za sebe i za svůj tým, ale zároveň se i spoléhám na ostatní a vůbec mi nevadí, že to mnohokrát nedopadlo dobře. Pro mne je spolupráce základním principem zdravého fungování společnosti, což je myslím i patrné z mých charitativních spotů pro DivaDNO s Oldřichem Kaiserem.

Co musíte mít vždy v kapse?
Zapomenutý kousek nějakého papírku nebo věci, která se mi zdála důležitá a později způsobí katastrofu v pračce.

Jaký literární nebo filmový hrdina vás nejvíc inspiroval?
Hobbit. Opustil milovanou noru, zachránil celou Středozemi a když se do nory vrátil, neměl ani potřebu to nikde rozhlašovat. To je pravý hrdina. Ví, co je důležité a co ne. Stejně zajímavým hrdinou bude Saša Rašilov v mém právě dokončeném půlhodinovém filmu Struny, který bude mít premiéru v září.

Považujete se za inteligentního člověka?
Jsem spíš přemýšlivý než inteligentní. Prostě věnuji hodně času přemýšlení o společnosti, vztazích a situacích. Občas se ptám sám sebe, jak jsem mohl vymyslet tak zajímavé koncepty (jako například „Awesome outdoor pool trickshots in Prague“)když se v jiných, mnohem obyčejnějších situacích zachovám jako nevzdělaný blbec.

Kolektivní, nebo individuální sport?
Běhat můžu klidně v kolektivu, ale jinak klasický kolektivní sport není moc pro mě, protože jsem nepochopil, k čemu to je, když se míč dostane do branky. Adrenalin i pocit bojovníka získávám raději při mnohem intimnějších situacích. A také při režii filmů, které se v rámci soutěže musí vymyslet, natočit a dokončit za 48 hodin (filmy „Hex Games“ nebo „Giant Business“).

Musel jste někdy bojovat o holý život?
Jako spermie, to byl tedy pořádný zápas!

Karel Čapek: „Životy, které jsem nežil, mě bolí jako uřízlá noha.“ Jaký je váš alternativní život?
Život Karla Čapka :) nejen proto, že jsem pro Českou televizi režíroval jednu z jeho povídek „Básník“, ale opravdu k němu mám blízko i svým poměrně praktickým přístupem k umění, které beru hlavně jako prostředek komunikace. Myslím, že umění, které s nikým nekomunikuje není umění. Tvorba, kterou člověk zabavuje jenom sám sebe pokládám za podobně užitečnou, jako čas strávený na chatě. Ničemu neškodí, ničemu nepomáhá.

Kolik umíte uvázat uzlů?
Liščí, lodní, ambulantní. Jediný, který stále neumím pořádně je ten na tkaničkách.

Jak dlouho byste přežil v divočině?
Spíš se sám sebe ptám, jak dlouho ještě vydržím žít v civilizaci. Zrovna o tom bych rád něco natočil.

Kolik musíte mít u sebe peněz, abyste byl v klidu?
Mít nebo nemít peníze nemá žádný vliv na můj klid nebo neklid. Mám jen problém s tím, když nejsou peníze na důležité projekty a nebo když je spousta peněz na nesmysly, jako je třeba ekonomika sama. Tím myslím, že když v ekonomice něco nedaří, řeší se to přiléváním peněz a tím jakoby ztrácí hodnotu i práce lidí. Podle mě má práce lidí všude na světě stejnou hodnotu a kdo tvrdí něco jiného, žije ve virtuální realitě. Peníze by měli fungovat jako záloha za majetek a ne jako něco co má samo o sobě hodnotu, kterou je možné množit jen tak. Jsou to jen papírky s obrázkem, nic víc.

Jste plánovač, nebo necháváte věci plynout?
Hodně plánuju, ale zároveň nechávám věci se dít a teprve na poslední chvíli se rozhoduju, jestli pojedu podle plánu a nebo přijmu to, co se právě dostalo na dosah ruky. Rozhodně nemám problém rychle změnit rozhodnutí.Takový systém bych doporučoval každému. Bohužel často potkávám lidi, kteří vědomě jednají podle špatného plánu, než aby se pokusili něco změnit. Málokterá změna vede k horšímu – o tom je mimochodem moje divadelní hra jménem Šoky, na kterou Vás touto neobratnou oklikou všechny zvu.

Auto, nebo motorka?
Tramvaj, metro, chodidlo, kolo, loď a letadlo. A teprve pak auto a motorku jsem nepoznal.

Nejoblíbenější doping?
Nadšené pohledy diváků a také setkávání s osobitými lidmi, plnými životních zkušeností.